Práce advokáta jako ze seriálu?

Petra Myšáková, advokátní kancelář Allen & Overy

Individuální schopnosti a dovednosti jsou to, co renomované mezinárodní kanceláře hledají. Faktem je, že existují různé typy lidí. To, že každý právník musí být především agresivním žralokem, je mýtus. U nás razíme strategii individuálního přístupu ke každému. Pokud například rád mluvíš na veřejnosti, podpoříme tě v tom. Pokud patříš mezi ty, kteří tuto činnost nevyhledávají, nebudeme tě k ní nutit.

Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho studentů z posledních ročníků právnických fakult či čerství absolventi se potýkají s řadou obav a mají pocit, že na právní praxi nemusí stačit. Vždy je to o přístupu daného člověka a kanceláře. Na všem se dá pracovat, ať už se jedná o rétorické schopnosti, odborné znalosti, nebo jazykovou vybavenost. Ve většině případů však stačí se těmto obavám postavit a pracovat s nimi. Myslím, že to ve své praxi zažil každý.

Když jsem s právní praxí začínala, velmi mě oslovil příběh americké právničky Heidi K. Brownové – „Předstírej, že se nebojíš vůbec ničeho a protivník ti to spolkne i s navijákem!“ Jak sama autorka ve své knize The Introverted Lawyer přiznala, víc než dekádu své právní praxe se musela potýkat s obavami a panickým strachem, který často hraničil až s fobií. Za toto vše mohla její práce, respektive její strach z vystupování na veřejnosti. Z mnoha právnických filmů a seriálů máme pocit, že každý právník musí být nadčlověkem obdařeným božským darem rétoriky, který je vtipný, zábavný, ale zároveň i tvrdý. Jenže taková zkrátka ona nebyla. Je to velmi inspirativní a zajímavé čtení a myslím si, že by mohlo pomoct i dalším.

To, co zažívala a popisuje Heidi K. Brownová ve své knize, u nás však nehrozí. Lidé tady pracují jako tým, kde má každý prostor najít si svou roli. Důležitá je hlavně ambice chtít pracovat v prostředí mezinárodní firmy. Naše kancelář je velmi otevřená individuálním požadavkům daného člověka, což je podle mě opravdu důležité. Nikdo u nás není odsuzován za svůj nedostatek, důležité je jen to, jestli na něm chce pracovat.

Za výhodu také považuji to, že firma nabízí široké možnosti individuálních tréninků a má také online databázi s mezinárodním know-how. Studenti i absolventi tak mají možnost se přípravě a tréninku věnovat ve volném čase, a to nejen z kanceláře, ale i třeba z pohodlí vlastního domova. Pro lepší aklimatizaci nových stážistů nebo koncipientů firma využívá rotačního sytému, díky němuž mají možnost si vyzkoušet různé přístupy více vedoucích advokátů. Vedle toho, že společnost nabízí individuální přístup ke každému, vidím i velký benefit v tom, že jde o obrovskou mezinárodní základnu, na které se může pohodlně stavět. Firma vznikla v roce 1930 ve Velké Británii a má pobočky na všech kontinentech. V České republice je od roku 1992. Díky široké síti poboček tak na celých třech čtvrtinách případů pracují týmy z různých koutů světa.

Nejtypičtější pobočkou naší společnosti je rozhodně ta v Londýně. Právě tam pocítíte firemní kulturu nejvíce a nejlépe tady také poznáte, jak celá firma vlastně funguje. Jde samozřejmě o mnohonásobně větší kancelář, než je ta naše v Praze. Pracují tady stovky právníků, takže nemáte možnost se seznámit úplně s každým. Vše ale stojí a padá na menších týmech, což se přenáší i do práce tady u nás v Praze. Tím, že jsou týmy menší a mění se, není práce stereotypní a nudu u nás opravdu nepotkáte. V naší společnosti pracuji jako advokátka od roku 2011 a do firmy jsem nastoupila již o dva roky dříve jako koncipientka. S odstupem času musím přiznat, že i když pocházím z právnické rodiny, a něco jsem o této práci tedy věděla, skutečná realita byla trošku někde jinde než mé představy.

V mém konkrétním případě mě práci z 90 % naučili mít rádi mí kolegové. Byli ke mně vstřícní a nemusela jsem se bát s čímkoliv za nimi přijít. Často si říkám, že mám obrovské štěstí, pak si ale uvědomím, že za dobrým kolektivem stojí hlavně dobrý výběr budoucích zaměstnanců a také naše firemní kultura. V práci jsme samozřejmě kolegové, ale naším charakteristickým znakem je, že spolu trávíme i hodně volného času, takže se z některých z nás stali kamarádi, čehož si opravdu moc vážím.

Článek pochází z časopisu PrímaLEX